Civil engineering and architecture are fields that are generally perceived by society as more of a male profession. Yet more and more women are entering the technical fields. Valbek also has female experts who have chosen construction or even chemistry as their life’s profession. These women perfectly complement the mainly male teams of designers, architects, builders and ecologists and bring the necessary feminine energy to the team. We asked four of them how they find working among men, how they balance family and career and whether they boast about their professional achievements.
Ing. arch. Veronika Kašparová (Hajnalová) Valbek, spol. s r.o., centre Ústí nad Labem
![]() |
Head of the studio of professions, designer of civil engineering structures
Veronika is married and has 3 children – she and her husband have a one-year-old girl and she also takes care of two step-boys aged 12 and 8, whom her husband has in alternate care. Their big family also includes an Australian Shepherd Tája. The family is very sporty and spends all their free time running, exercising, or hiking. But they also like to relax in the garden. Veronika loves cooking and hockey. She herself says that it is a strange combination, but that these are two things she relaxes 100% at. Making a great meal and sitting down to a World Cup hockey game is to her liking. Her motto is, “Don’t take life too seriously, you won’t come out of it alive anyway.” (Elbert Hubbard).
When I was a kid, I wanted to be either a veterinarian or an architect. In high school, I discovered that chemistry and biology were not my strong points, so the choice was clear. I can’t remember a time in my life when I didn’t want to be an architect. In college, my focus became more profiled and I found that I gravitated more towards projects than architecture itself. Although I can do both. I graduated from the Czech Technical University, majoring in Architecture and Civil Engineering, with a degree in Ing. arch. The whole study was not only about learning, but mainly about persevering. What led me to the desired degree was mainly strong will and determination.
It will be 8 years this year. When I was looking for a job as a designer, Valbek had a job offer for me right where I live. The fact that I have stayed here so long is another matter. One of the main reasons is that I work in a nice team and I know I can rely on the manager, which is very important to me. Valbek also works on interesting jobs, especially large construction sites, which is a professional challenge for me. And I like those.
Probably the most interesting project for me was the Harcov dam in Liberec. As an architect and civil engineering designer, I did a historical survey of the mechanical part of the dam and its location. However, I am most proud of my civil engineering project – the Triangle Fire Station. It’s a greenfield structure that I designed from the planning process to the implementation part. And then I supervised the construction during the actual implementation.
I would say very well. My mother said I was more of a “boyish type” from a young age. I love hockey, I don’t shy away from other sports, I like to watch football too. So I have more topics to discuss with men, and I’ve always had more guy friends than girlfriends (in a polite sense). But I admit, we women don’t have it easy in this business. I have encountered many arrogant remarks. However, it’s important not to make a big deal out of it. Just because this field is more the domain of men doesn’t mean that women can’t make it in it. It is important to have a healthy self-esteem, to believe in what one is doing and to do it well. It’s like anything – if you put in the effort, success will come. Whether you are a woman or a man.
Plus, I think that if a woman really knows the field, she often has a bit of an edge in negotiations. In fact, most of the investors I deal with are men and they treat you differently. So that has its advantages too, purely on a professional level of course :)
I think as a woman I have more patience, and sometimes that is needed in design. Also more understanding and compassion – meaning in communication with subordinates, with colleagues. In a team it is also important to be a bit of a “human being” and not just a “project creation machine”.
My biggest professional challenge was taking on the position of group leader, which involves managing the group. Believe me, it’s more complex than any big construction project.
I don’t know if there are enough or not enough women in our industry. But we do have some representation. I believe that if a woman wants to do this job, she has to have the prerequisites for it and, most importantly, she has to want it. To go into it knowing that it’s a “man’s” field. And I am convinced that although there is a small percentage of women who choose a technical profession, their percentage of success is then higher in the field. Maybe fear is a hindrance, or they don’t like competing with men, they prefer female teams, or they just don’t trust themselves that much, even if they are good. That is, of course, a great pity for such talents.
It’s a bit more difficult, but like anything else it can be combined. You just have to separate work and family. Always switch on the way home. And most importantly, give your family all the time you can.
I’m always curious to see what projects we win in tenders and what other challenges await. This is always one big surprise for me, and I look forward to it.
Mgr. Hana Záleská AZ GEO s r.o., Ostrava
![]() |
chemik asistent
Hana je vdaná a má dvě studující dcery 20 a 23 let. S rodinou bydlí v domě se zahradou, o kterou se ráda stará. Když se chce odreagovat, zacvičí si tai-chi nebo se pokouší o tanec. Občas vyrazí na procházku nebo na golfové hřiště. Zajímá se také o kulturu všeho druhu. Vystudovala obor anorganická chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Později získala Osvědčení bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí po silnici ADR.
Přiznám se, že už ani nevím. Určitě v tom hrála roli moje maminka, protože vždy chtěla chemii studovat, ale bohužel si tento sen nemohla splnit. Vystudovala jsem tedy chemickou průmyslovku a poté na vysoké škole získala vysokoškolský titul. K ADR jsem se dostala po mateřské, kdy jsem přebírala místo po své kolegyni. Je to poměrně zajímavá činnost s chemií úzce spojená, protože se týká přepravy chemických látek, odpadů nebo předmětů obsahujících nebezpečné věci.
Pracuji v ekologické sekci a mým úkolem je poradenská činnost pro podniky, které přijímají, odesílají či přepravují nebezpečné věci, které svou povahou mohou způsobit v případě nehody komplikace na silnici. Starám se o to, aby byly dodržovány veškeré předpisy, aby byla v pořádku dokumentace k přepravám, správně označeny obaly a dopravní jednotky. Provádím také školení zaměstnanců, kteří s nebezpečnými látkami manipulují. Pro přeshraniční přepravy odpadů pak vyřizuji povolení přeprav na příslušných úřadech, což je poměrně zdlouhavá záležitost. S kolegy dále poskytujeme klientům ekologický outsourcing, případně ekologické audity, kdy mapujeme soulad činností zadavatele se stávající legislativou. Jako bezpečnostní poradce dlouhodobě spolupracuji např. s některými závody společnosti SIEMENS.
Další mou činností ve firmě je pak zpracovávání grafických podkladů v programech AutoCAD a Surfer. Jde o situační výkresy a úpravy řezů, které jsou součástí výstupních geologických zpráv mých kolegů.
Ve společnosti AZ GEO, s.r.o. pracuji v podstatě od jejího založení, čili téměř 25 let. Nemáme zde striktně dané pozice, každý tak nějak dělá, co je potřeba. Zařazení chemik asistent mám ve smlouvě již od začátku, ale dělám i plno jiných věcí. To je možná na té práci i zajímavé, že je tak různorodá. Kolegy ve firmě beru jako svou druhou rodinu a máme tady velmi příjemné pracovní prostředí.
Rozhodně příležitost řešit větší zakázky. Například jsem součástí týmu kolegů, kteří zpracovávají geologické průzkumy pro zakládání staveb Ředitelství silnic a dálnic. Mým úkolem jsou grafické práce. Dodávané podklady jsou často hodně komplikované a vyznat se v nich je občas oříšek. Člověk se pořád musí učit něco nového… :-)
Naše ekologická sekce je v tomto směru zastoupena rovnoměrně, takže nepracuji v ryze mužském kolektivu. Obecně si nemyslím, že by náš obor byl co se týče ženského zastoupení nějak upozaděn. V oblasti ekologického poradenství znám dost žen i mezi bezpečnostními poradci. Nemám ale přehled, jaký je zájem o studium oboru mezi mladšími ročníky. Jako žena vidím asi svou výhodu v umění empatického jednání s lidmi. Rozhodně mi to pomáhá v komunikaci s klienty. Nevýhodou možná je to, že někdy řeším věci, které by muž, jak se říká, prostě hodil za hlavu.
Mám na to velké štěstí. Zaměstnavatel i manžel mi vždy vycházeli vstříc. Mohla jsem tak skloubit péči o rodinu s prací díky zkrácenému úvazku.
V létě s manželem vyrážíme za kulturou, těším se na letní festivaly. Chystáme se na Karlovarský filmový festival a Colours of Ostrava.
Věra Matysová Valbek, spol. s r.o., středisko Liberec

projektantka dopravních staveb
Věra je vdaná, má jednoho syna a těší se už i z malého vnuka. Pochází z Liberce, kde vystudovala Střední průmyslovou školu, obor dopravní stavby. Její zájmy se s postupem času různě měnily, ale láskou jí zůstala turistika. Nejvíce volného času však nyní věnuje svému vnukovi.
Už na základní škole jsem v tom měla celkem jasno, a tak obor dopravní stavby byla tenkrát v podstatě má jediná volba v přihlášce na střední školu. Z počátku mě nejvíce lákala tvorba map a myslela jsem si, že budu pracovat na geodézii. S postupem času během studia na střední škole se mně ale čím dál víc líbilo vymýšlet a trasovat silnice. Rozhodla jsem se tedy tomu věnovat i po dokončení školy.
Jsem jeden z prvních zaměstnanců Valbeku. Nastoupila jsem v počátcích firmy v březnu 1991. Se všemi zakladateli a vlastníky Valbeku jsme pracovali ve firmě Pragoprojekt. Když mě koncem roku 1990 oslovil Roman Lenner, jestli bych k nim nechtěla nastoupit, byla to pro mě jasná volba. V té době jsem totiž měla pocit, že potřebuji změnu. Začínala mi ve firmě vadit spousta věcí a tak rozhodnutí přejít do Valbeku padlo hned. Byl to sice krok do neznáma, spousta věcí byla nejasná a nejistá. Ale byla jsem mladá a potřebovala jsem něco nového. Nikdy jsem však svého rozhodnutí nelitovala.
Ve firmě Valbek jsem se dostala ke spoustě zajímavých projektů a musím říct, že jsem pyšná na všechny. V začátku se jednalo o návrhy tramvajových tratí v Liberci, později o různé úseky dálnic D4, D5, D8, D11, D35 atd., nebo rychlostní silnici R1 na Slovensku. Byla jsem také u spousty přeložek silnic I. třídy, nebo u různých rekonstrukcí stávajících silnic. Bylo toho opravdu hodně a práce to byla velmi různorodá. Pokud bych měla udělat celý výčet, tak by to bylo na dlouho… :-) Když to srovnám s původním zaměstnavatelem, pokud se to vůbec srovnávat dá, tak si myslím, že bych se k takové spoustě různých projektů rozhodně nedostala.
Když nad tím ale tak přemýšlím, tak moje taková srdcová záležitost byla přeložka silnice I/14 z Liberce do Jablonce nad Nisou. Byla jsem u všech etap a částí, od samého začátku až do realizace. Každý nový projekt je pro mě výzva, ať se jedná o novou dálnici, rekonstrukci stávající silnice nebo třeba návrh areálu kovošrotu, či parkoviště za firmou Valbek.
I/14 Liberec - Jablonec nad Nisou
Už od střední školy jsem se pohybovala spíš v mužském kolektivu. Ve třídě nás bylo třicet, z toho pět dívek. Hodně jsem si na to zvykla, vyhovuje mně to a nedovedu si představit, že bych pracovala v kolektivu samých žen.
Nemyslím si, že bych jako žena měla nějaké výhody nebo jiný pohled na svou práci. Občas, když se pohybujete na stavbě, tak se stává, že se najde nějaký muž, který se vás snaží tak trochu „potopit“ a zkouší vás z vašich znalostí. Pak je to o tom, jak to ustojíte. Musím ale říct, že se mně za celou svou profesní kariéru nestalo, že by se nějaká situace vyhrotila tak, aby se nedala zvládnout.
Na druhou stranu musím také říct, že se najde spousta mužů, kteří vás uznávají a respektují. Na stavbách se setkávám s různými lidmi. No a s některými vycházím tak dobře, že si vzájemně předáváme své zkušenosti.
Nedokážu posoudit, zda je v našem oboru dostatek žen, nebo ne, ale je nás rozhodně méně. Přece jenom se jedná o technický obor spojený s realizací na stavbě a ne každá žena se chce pohybovat po stavbách, mnohdy v blátě či prachu a mezi samými muži. Na druhou stranu si myslím, že pokud to některá žena opravdu chce dělat, tak si k tomu cestu vždy najde.
Nyní s tím už nemám problém. Dříve to ale bývalo horší. Měla jsem malého syna a chtěla jsem se mu samozřejmě co nejvíce věnovat. Na druhou stranu jsem chtěla být u všeho nového, co se dělo v práci, takže to bylo občas náročné. Ale s mou skvělou rodinou jsme to všechno úspěšně zvládli.
Těším se na každou práci, která se ke mně dostane, vždy je to něco nového a každá je pro mě určitou výzvou. Nyní pracuji na některých dálnicích, co přijde dalšího, to se teprve uvidí.
Ing. Tatiana Bacíková Valbek SK, spol. s r.o., stredisko Bratislava

vedúca ateliéru mosty, tunely a geotechnika
Tatiana pochádza z oblasti západných Tatier, kde ľudia žijú prostým životom v súdržnosti, vzájomnej podpore a vyzdvihujú tradície. Aj napriek tomu, že je už 22 rokov mimo domov, cíti, že základ jej osobnosti je stále ovplyvnený prostredím, v ktorom vyrastala. Ako 18 ročná odišla od rodiny študovať „mosty“ na Žilinskú univerzitu, kde v roku 2005 získala titul stavebná inžinierka. Po 13 rokoch praxe prišla výrazná zmena rola „maminky“, s manželom sa im narodila dcérka a život začal mať iný zmysel. Voľný čas trávi so svojou rodinou a najobľúbenejšia aktivita, pri ktorej zrelaxuje a pozitívne sa nastaví, je golf.
Vo svojom okolí som nemala osobnosť, ktorá by ovplyvňovala moje rozhodnutie. Voľba prišla spontánne, zaujala ma výnimočnosť odboru a skutočnosť, že aj keď si to neuvedomujeme, mosty sú dôležitým prvkom infraštruktúry a budú sa stavať a rekonštruovať vždy. Ani s odstupom času svoje rozhodnutie neľutujem, mosty sa stali mojou každodennou súčasťou, robím prácu, ktorá ma napĺňa a baví.
V období, keď som končila štúdium, sa projektovaniu mostov na Slovensku nevenovalo veľa organizácií. Rozhodla som sa vyskúšať susedné Česko, kde sa v tom období podstatne viac budovala infraštruktúra. A tak som sa po mnohých pracovných pohovoroch ocitla vo Valbeku v Plzni. Oslovili ma zaujímavé projekty, otvorený prístup a motivácia profesného rastu. V skupine Valbek pôsobím 17 rokov, od roku 2007 v Bratislave.
Každý projekt, na ktorom som doposiaľ pracovala, bol výzva a pre mňa v určitej oblasti zaujímavý. Avšak významné viacpoľové mosty, na ktorých som dostala príležitosť spolupracovať, ako napr. Most v Iliašovciach na D1, Most v Trenčíne na I/18, Most Markov na D3, Estakáda v Čadci na D3, sú pre mňa projekty, ktoré ma odborne výrazne posunuli skúsenosťami dopredu.
Každý projekt prináša nový kolektív, určitý čas trvá, pokiaľ si získam autoritu a obhájim svoju odbornosť a skúsenosti. Pokiaľ som si sama sebou istá a viem, že to, čo robím, robím dobre a mám rada svoju prácu, nepociťujem v mužskom kolektíve rozdiely. Dobrým znamením pre mňa je to, keď so mnou muži začnú súťažiť, bojovať, vymieňať názory. Vtedy cítim, že som na rovnakej úrovni. Mám rada súťaživosť a dynamiku. Vo Valbeku mám kolegov, ktorí ma počas celej kariéry podporujú, nasmerujú a som im za to nesmierne vďačná.
V stavebníctve a odbore, v ktorom pracujem, si myslím, že ako žena výhodu nemám. V oblastiach ako napríklad plánovanie, organizovanie a komunikácia vnímam ženský prístup ako prospešný. Snažím sa byť ako žena autentická a hovoriť nahlas to, čo chcem, čo možno v niektorých situáciách muži nie úplne uznávajú.
Pre mňa je najväčšou profesnou výzvou udržiavať silný tím kolegov, ktorých vediem. Osloviť mladých ľudí, odovzdávať skúsenosti, motivovať, podporovať k samostatnosti, aby zvládali túto vysoko odbornú prácu a dokázali prevziať zodpovednosť. Presvedčila som sa o tom, že kľúčom k úspešným projektom je kvalita tímovej práce.
V odbore mosty je počet žien veľmi nízky. Nemyslím si, že ženy majú horšie predispozície na technické odbory, naopak podľa mňa je v ženách veľký nevyužitý potenciál. Trendom dnešnej modernej spoločnosti je rozpustiť nedôveru žien vo vlastné technické schopnosti, preto verím že aj stavebníctvo v budúcnosti osloví stále viac žien. Ako príčinu nezáujmu tiež vnímam menšie odhodlanie súťažiť s prirodzene výbojnejšími a sebavedomejšími mužmi.
Udržať rovnováhu medzi rodinným a pracovným životom nie je v mojom prípade jednoduché. Pre mňa je podstatná kvalita nie kvantita. Snažím sa, aby rodinný život a spoločne strávený čas bol plnohodnotný a kvalitný.
Aktuálne budem dlhšie obdobie spolupracovať na dvoch diaľničných projektoch v Čechách a na Slovensku, ktoré ma profesne opäť posunú dopredu. Som optimista a teší ma každodenná tímová práca, ktorá prináša prospech pre ľudskú spoločnosť. V prípade mostov na dlhých 100 rokov.
![]() | |
| Bc. Adéla Hajská | |
| Personnel department clerk |
|








| About the project | Categories | News | Editorial office | ||||||||||||
|
Valbek Story is an information portal in the field of design, infrastructure, construction and new technologies. It represents the work and achievements of the important Central European design and engineering office Valbek-EU, a.s., its subsidiaries and partners. If you want to tell us anything, ask a question, offer your observations, contact the editors. You can also follow us on social networks.
|
|
Do you want to cooperate with us? We are preparing great projects, and we are always interested in quality collaborators. Contact us.
Data protection |