Tři tunely, jedna cesta: jak vzniká klíčový úsek dálnice D3

Stavby, které nevidíte – a právě to je jejich zásadní výhoda. Trojice tunelů na úseku D3 mezi Hostěradicemi a Václavicemi představuje důležitý krok k dokončení jižního dálničního spojení. Jak se takové tunely navrhují a co všechno musí zvládnout?

Při pohledu na dálniční síť v Česku vidíme jeden zásadní dluh vůči řidičům mířící na jih – chybějící středočeská část D3. Ta je klíčová pro přímé propojení Prahy s jižními Čechami i Rakouskem a zároveň odvede dnešní tranzitní dopravu z řady obcí.

Právě jeden z pěti středočeských úseků D3, mezi Hostěradicemi a Václavicemi, zpracovávají společnosti Valbek a V-CON. Na mapě jde možná o krátký úsek, ve skutečnosti ale o technicky velmi zajímavou část dálnice, jejíž součástí budou hned tři tunely – Hostěradice, Vršky a Krňany.

Jeden za všechny, všichni za jednoho!

Na celé středočeské D3 vznikne celkem sedm tunelů, které patří mezi technicky nejnáročnější stavební objekty. Díky spolupráci jednotlivých úseků se na ně nahlíží jako na jeden celek – se sjednocenými principy návrhu, provozu i bezpečnosti.

Naše tunely Hostěradice, Vršky a Krňany jsou relativně krátké (do 500 metrů), dvoutroubové a navržené pro plynulý a bezpečný provoz v každém směru.

Co dalšího mají společného?

• návrhová rychlost až 120 km/h
• moderní bezpečnostní technologie dle nejnovějších norem a vyhlášek
• důraz na dlouhou životnost (až 100 let u nosných konstrukcí)
• jednotná koncepce řízení a provozu

Zajímavostí je například blízké propojení tunelů Hostěradice a Vršky – nejen vzdáleností, ale i technologicky. Fungují totiž jako jeden tunelový komplex.

Když o návrhu rozhoduje příroda

Každý tunel je originál. I kdyby byl navržen podle stejných principů, rozhodující slovo má vždy příroda, tedy geologie, která je v našich podmínkách obdivuhodně proměnlivá, což činí z práce geotechnika zajímavou a nestereotypní činnost.

V tomto případě vedou tunely převážně v horninách středočeského plutonu s různou kvalitou, místy narušených tektonickými poruchami.

To znamená jediné: projekt musí být maximálně flexibilní.

Například u tunelu Krňany je nadloží místy velmi nízké, což neumožňuje využít přirozenou stabilitu horniny. Řešením je proto robustnější způsob zajištění během ražby.

Jak se tunely vlastně „razí“

Všechny tři tunely vzniknou pomocí tzv. Nové rakouské tunelovací metody. V praxi to znamená, že se postupuje po menších částech a konstrukce se průběžně přizpůsobuje aktuálním podmínkám v hornině.

Laicky řečeno: tunel se „nekope podle plánu za každou cenu“, ale reaguje na to, co ukáže samotná příroda. Tím se může ušetřit v případě lepších vlastností skály, ale zároveň být stále připraven reagovat na horší podmínky.

Používají se přitom kombinace stříkaného betonu, ocelových prvků a dalších technologií, které zajišťují stabilitu a bezpečnost během výstavby.

Technologie, které nejsou vidět – ale rozhodují

Moderní tunel není jen betonová roura. Klíčovou roli hraje jeho technologické vybavení:

kamerové systémy a dohled
proměnné dopravní značení
požární zabezpečení
SOS hlásky
měření provozu i prostředí

Velký důraz byl kladen i na optimalizaci technických místností a napájení – tedy na to, aby byl provoz nejen bezpečný, ale i efektivní a snadno udržovatelný.

Malý krok na mapě, velký krok pro dopravu

Úsek D3 0303 možná nepůsobí na mapě nijak výrazně, jeho význam je ale zásadní. Pomůže dokončit důležitou dopravní tepnu, zlepší plynulost dopravy a uleví řadě obcí od tranzitu.

A právě tunely Hostěradice, Vršky a Krňany jsou jedním z klíčových dílků celé skládačky.

Hostěradice

Vršky

Krňany

Autor článku: Bc. Ing. Vojtěch Boltnar, vedoucí skupiny Geotechnika II, společnost V-CON, s.r.o., pobočka Brno