Příroda architektem: Objevte biomimetickou architekturu

Architektura je odrazem své doby – někdy monumentální, jindy minimalistická. Nová generace architektů však hledá inspiraci tam, kde ji lidstvo nachází po tisíciletí – v přírodě. Biomimetická architektura staví na principech, které příroda zdokonalovala miliony let. Jde nejen o estetiku, ale i o funkčnost a udržitelnost. Pojďme si to vysvětlit v praxi.

Od suchého zipu po kapli

V roce 1941 se švýcarský inženýr George de Mestral vracel z lovu, když si všiml, že se na jeho kalhoty i srst jeho psa přichytávají drobná semínka, která drží jako přilepená. Zaujatý tímto objevem se rozhodl je prozkoumat pod mikroskopem. Na základě této drobné příhody o sedm let později vznikl suchý zip. A přesně takto fungují principy biomimetiky – odborníci ve svých oborech hledají inspiraci v přírodě. Biomimetika kromě vědců oslovila i architekty. Nenechte se ale zmást, biomimetická architektura nepatří mezi žádné novinky. Už v období renesance Filippo Brunelleschi studoval pevnost skořápek vajec, aby mohl navrhnout kopuli florentské katedrály Santa Maria del Fiore, kterou dokončil v roce 1436.

Učíme se od nejlepších

Skutečný rozmach však přinesly technologie 20. století, které umožnily detailní analýzu přírodních procesů. Kniha Biomimicry: Innovation Inspired by Nature od Janine Benyus z roku 1997 prosadila biomimetiku jako vědeckou disciplínu. Benyus zdůraznila, že příroda za miliony let vývoje vytvořila řešení, která jsou efektivní, udržitelná a zároveň krásná.

Stavby inspirované faunou a flórou

Biomimetická architektura je populární nejen díky své estetice, ale i díky svým vlastnostem. Velkým přínosem je například schopnost snižovat energetickou náročnost budov. Jedním z nejznámějších příkladů biomimetické architektury je Vodní kostka v Pekingu, postavená pro Olympijské hry v roce 2008. Její fasáda je inspirovaná mýdlovými bublinami a poskytuje vynikající izolaci, ale zároveň přináší dostatek přirozeného světla. Podobně zajímavou stavbou je Eden Project v anglickém Cornwallu, jehož geodetické kopule napodobují strukturu pylových zrn. Kopule udržuje stabilní mikroklima, a tak zaručuje minimální energetickou náročnost.

V České republice se biomimetickou architekturou zabývali například výzkumníci z Fakulty architektury ČVUT v Praze v roce 2017, kdy téma zkoumali z pohledu biomorfie. Cílem bylo objevit a popsat nový způsob projektování a výroby. Povedlo se jim definovat, že pomocí technologií mohou ovlivňovat izolované prostředí a například tak pěstovat organické materiály. Inspirovali se u Bernarda Rudolfského, který věřil, že se architekti mohou mnohému naučit například od včel.

Chcete mít přehled o nových trendech ve stavebnictví? Sledujte nás na sociálních sítích, ať vám neunikne žádný článek.