„Naše modernizace tratě Poprad Tatry – Krompachy rozdmýchá na Slovensku turistický ruch,“ říká Ing. Pavol Beňo

Vedoucí ateliéru Elektrotechnika v bratislavské pobočce Valbeku se velkých výzev nebojí. Celá pobočka se věnuje modernizaci železniční tratě Poprad Tatry – Krompachy, která přivede na Slovensko řadu evropských turistů. Kromě úzké spolupráce se Železnicemi Slovenské republiky má i zkušenosti s českou Správou železnic. V čem podle něj čeští partneři vynikají a proč jsou jednání s nimi úplně jiná než se slovenskými železnicemi?

Na jakých projektech v současné době ateliér Elektrotechnika pracuje?

Dokončujeme dokumentaci k Modernizaci železniční tratě Poprad Tatry – Krompachy, máme hotový stupeň pro stavební povolení a pracujeme na dokumentaci pro realizaci stavby. Jedná se o opravdu zásadní projekt, který zaměstnává celou firmu napříč pobočkami a ateliéry. Pracujeme na dokumentaci, soutěž na samotného realizátora proběhne v následujících týdnech.

Co se děje na stavbě během její realizace?

 S vítězem soutěže na realizaci budeme samozřejmě intenzivně komunikovat a spolupracovat jako autorský dozor. Některé záležitosti dokážeme doladit a zodpovědět „od stolu“, což jsme si vyzkoušeli zejména za covidu, ale vždy jako podklad potřebujeme kvalitní fotodokumentaci z místa stavby. Častěji se ovšem vydáme přímo k samotné realizaci a problém řešíme na místě. Zhotovitel u každé stavby najde záležitosti, které v dokumentaci nebyly, ale najednou je musí řešit. Prakticky se třeba stane, že přijde bouřka, zaplaví stavební jámu a odtrhne mu svah – my to pak musíme operativně dořešit, ale to je takový proces, který se váže ke každému z projektů.

Jak je trať Poprad Tatry – Krompachy významná z hlediska železniční struktury Slovenska?

Patří mezi vůbec nejvýznamnější tratě republiky a modernizovaný úsek je část hlavní koridorové trati. Z hlediska železniční struktury Slovenska tedy stojí na špičce, ale je důležitá i na evropské úrovni. Kromě osobních vlaků a rychlíků po ní jezdí i mezinárodní expresy. A právě díky modernizaci přivede trať do oblasti pod Tatrami lepší možnosti například pro turistický ruch. To je celkově obecná tendence naší práce: kdekoli uděláme něco v infrastruktuře dráhy, ihned se to promítne do nárůstu cestujících.

Železnice slovenské republiky jsou tedy vaším nejzásadnějším klientem?

Ano, spolupracujeme s nimi úplně od začátku a Železnice slovenské republiky jsou naším hlavním zadavatelem a nejběžnějším klientem. Většina naší práce na ateliéru totiž probíhá ve spojitosti se železnicí, ale vlastní koleje mají i některé soukromé společnosti, například Slovnaft.

Spolupracujete s českými i slovenskými drahami – je v něčem práce na Slovensku jiná než v České republice?

Překvapivě ano. V České republice je náš partner více odborně zdatný, zainteresovaný do projektu a umí si všechno precizněji vyladit. Možná je to i tím, že se spolu nad projekty nescházíme tak často jako se slovenskými kolegy, proto potřebujeme všechno pečlivě domluvit. Se slovenskými pracovníky železnice se známe už léta, máme velmi přátelské vztahy a potkáváme se poměrně často. I na českém trhu se pohybujeme déle než 10 let, takže už máme bohaté zkušenosti i s ním. Železničářská složka je i na pražské pobočce, takže pokud vyhraje zakázku, projektujeme ji společně. V současné době se věnujeme prvnímu projektu vysokorychlostní trati. Soutěží se i další úseky vysokorychlostních tratí, takže spolupráce bude probíhat i nadále.

Jaké zajímavé projekty jste realizovali v loňském roce?

Už dva roky pracujeme na železničním koridoru v blízkosti Bratislavy, který se začal projektovat s nástupem covidové pandemie. Tento projekt se realizuje přes tzv. Žlutý FIDIC, kdy železnice vyberou zhotovitele a ten si zabezpečuje zpracování dokumentace. Jedná se o jiný systém projektování. V případě tohoto projektu se jedná o konsorcium mezinárodních firem (italská a dvě slovenské), které si vybralo generálního projektanta a ten si zase vybral nás.

Jaké projekty jsou za dobu vašeho vedení ateliéru jeho vlajkovou lodí?

Na firemní úrovni i na úrovni ateliéru jsou to určitě tyto dva zmiňované projekty.

Co přesně zastřešuje ateliér Elektrotechnika?

Elektrotechnika se obecně řadí k dynamicky se rozvíjejícímu odvětví. V ateliéru elektrotechnika máme čtyři specializace a každý tento segment má více projektantů. V našem oboru platí, že když se člověk naučí jednu specializaci, zůstane u ní celý život, prohlubuje své znalosti a pokračuje v práci.

Jak se vyrovnáváte s nedostatkem volných lidí na pracovním trhu?

Hledání nových lidí je všeobecný problém. Nás se týká především nedostatek absolventů VŠ. V dnešní době systém dlouhodobé kontinuální práce absolventy příliš neláká. Často platí, že když už se někdo stane projektantem, zůstane u toho celý život. Například já projektuji od roku 2001. Začínal jsem jako podpora pro zkušenější kolegy a kreslil jsem jim menší záležitosti. Potom jsem dostával menší projekty a zakrátko už jsem dokázal samostatně zpracovat jakékoli zadání. Odborný ráz naší práce zastřešuje Slovenská komora stavebních inženýrů – když jsem od nich získal razítko, časem jsem se začal věnovat řízení dokumentace staveb jako hlavní inženýr projektu a u toho jsem zůstal až do současnosti.

Na pohovorech ovšem nové lidi často překvapí, když jim ukážeme, co děláme. Nedokážu říct, co přesně je odrazuje, možná je to i komplexita naší práce. Při hledání kolegů do pobočky v Žilině a Košicích jsme úspěšní více, v bratislavské centrále se nám daří méně. V hlavním městě jsou samozřejmě vyšší náklady na život a mladý projektant bohužel nemůže mít takový plat jako zkušený specialista.

Mezi juniorem a seniorem je z hlediska zkušeností zhruba šestiletý rozdíl – po takové době už se totiž začínají řešení v základní formě opakovat. Nikdy nejde nic replikovat na 100 % stejně, ale s nadsázkou říkám, že všechno už je vymyšlené, stačí jen najít, kde je to nakreslené.

Na jaké projekty se chystáte do konce roku a v nadcházejícím roce?

Do konce roku nás čeká pro podtatranskou stavbu dokončení dokumentace pro realizaci stavby, což nás vytíží asi nejvíce. V České republice máme rozběhnutou vysokorychlostní trať Brno – Šakvice. Jedná se o trať připravovanou na 330 km/h, což je vůbec nejrychlejší připravovaná trať, jakou jsme kdy projektovali. Naštěstí jsme v projektu v konsorciu s českou a francouzskou firmou, které mají s podobně specifickými projekty zkušenosti. Takže do konce roku už máme teď práce dost a dost.

 

Ing. Pavol Beňo je vedoucím ateliéru Elektrotechnika. Vystudoval Žilinskou univerzitu v Žilině, obor elektrická trakce a energetika, profesně se věnoval především trakčním zařízením a vedení projektů. Ve volném čase se v poslední době věnuje fotografováním.